středa 11. listopadu 2015

Svatomartinská kachna s perníkovým knedlíkem a skořicové zelí





Svatý Martin letos na bílém koni nepřijede, ale nevadí. Svatomartinské tradice si můžeme dopřát i když to venku vypadá spíš na jaro. U nás doma to tentokrát byla pomalu pečená kachna (celých 13 hodin) s perníkovým knedlíkem  a skořicovým červeným zelím. Důkladně osolenou a okmínovanou kachnu jsem zavřela do pekáče, podlila vodou a v jedenáct hodin ji šoupla do trouby. Tam se pěkně saunovala při 90 stupních celou noc až do šesté hodiny ranní. Ráno jsem přidala na 120 stupňů a do jedenácti hodin pekla dál. Bez podlévání a bez otvírání trouby. V jedenáct jsem poprvé otevřela troubu a odklopila poklici, abych kachnu potřela výpekem smíchaným se lžící medu a pekla další hodinu. Četla jsem , že na poslední hodinu by se měla péct odklopená, aby se krásně opekla a získala kůrčičku, ale na mě se smála kachnička zlatavá a opečená, tak jsem ji raději i na tu poslední hodinu přiklopila, abychom se nedočkali vysušeného kačátka. Kachnička se rozpadala, jakmile se jí dotkla vidlička a ta chuť ...nepopsatelná! Perníkový knedlík jsem chtěla zkusit už dlouho a ted jsem se k tomu konečně dokopala. Vlastně je to vídeňský knedlík vařený v ubrousku, ve kterém část nakrájených rohlíků nahradí perník na strouhání. Kromě toho jsem trochu perníku ještě nastrouhala a přidala k mouce i se špetkou skořice. Potom ještě půl lžičky skořice do červeného zelí a když se vám všechny tyhle chutě spojí na talíři (a samozřejmě v puse) v jedno, nedá se říct nic jiného než - mňam!
Nám chutnalo, ale nejvíc to asi ocenil nejmladší tříletý strávník - chtěl přidat třikrát a to i přesto, že těsně před obědem prohlašoval "kachnu nechci". No jo, ani se mu nedivím, chodí krmit kačenky do zámecké zahrady a my tu teď jednu chceme naservírovat na talíři J
A co vy, také budete péct kačenu, a nebo si na ni raději zajdete do oblíbené hospůdky, či restaurace?
A jako dezert - svatomartinské rohlíčky plněné jablečnými povidly s marcipánem.

>

1 komentář: